Stanoviště #1

Akt kremace byl až do začátku 20. století považován za zavrženíhodný a byl katolickou církví odmítán. Avšak v souvislosti s hygienickým hnutím se od poloviny 19. století formovaly – nejprve v Německu a později i mimo něj – spolky, jež podporovaly pohřby žehem a usilovaly o zřizování krematorií. V roce 1913 inicioval vídeňský spolek na podporu pohřbu žehem Plamen (Die Flamme) architektonickou soutěž na zřízení krematoria v Liberci (tehdy Reichenberg). Architekt Rudolf Bitzan, narozený v Čechách, se se svým návrhem »Hrad ohně« umístil podle rozhodnutí odborné poroty na třetím místě, avšak jeho projekt se zástupcům spolku líbil nejvíce, a byl tedy vybrán pro pozdější realizaci záměru. Impozantní, symetricky koncipované zařízení sestává ze zahrady, galerií, smuteční síně, čekárny a kolumbária. Po stranách vstupu ke smuteční síni stojí sochy strážců od Aloise Riebera. První zpopelnění v libereckém krematoriu proběhlo teprve v roce 1918, rok po jeho otevření.